Prvosjezd :

Dolní Bečvárka a Přebozschluht

Přišla lehká obleva a že jako to přece nejde, nejet na vodu! Byla sobota 18.února 2006 a už od časných dopoledních hodin byli někteří středočeští vodáci na nohou, vlastně v autech. Jednak sekce Pečáků - Haďák, Plukovník, atd. Ti zjišťovali možnost sjetí Šembery od Kostelce nad Černéma Lesama s výsledkem : vody málo (až se splutí podaří bude samozřejmě zaznamenáno na tyto web stránky). Dále sekce Zábořská - Vojta, Petr a s nimi Pavel zjišťovali stavy na Vrchlici a nějakých dalších baších. A nakonec já, zjišťujíce stav Jevaňáku, Vavřiňáku a Bečvárky. Posledně jmenovaná zvítězila, jelikož hráznej měl naplno otevřenej Podbečvárskej rybník a v něm tak poloviční stav, záruka toť dostatečně dlouhé doby tečení.

Po dalších průzkumech jsme zjistili, že Výrovka má taky málo, ale že jsou všechny rybníky dále po Bečvárce plný a tudíž má dostatek vody na celém toku. Zvolili jsme tedy spodní úsek o němž jsem věděl, že teče zajímavým údolím, sice bez vyšší obtížnosti, zato se zajímavými přepady rybníků. První sonda vedla na přepad rybníka v Žabonosech. Jedná se o přepad nepříliš zajímavý, ani obtížný, navíc pro jeho sfouknutí by bylo třeba zřídit skluzavku z fošny nebo se na šikmej betonovej splaz spouštět na laně a to opravdu kvůli šoupnutí dolů a jedné vlnce pod skluzem nemá smysl. Rozhodli jsme, že pouze přepad Žabonoského rybníka zaneseme do seznamu přepadů a hotovo. Cestou do Bošic jsme zajeli do vsi Přebozy, kde jsem věděl, že je rybník a že bude asi mít přepad. MÁ !!!

Po šílenejch sms a telefonátech jsme se sešli v Bošicích na mostě a to ve velmi hojném počtu, protože k Pečákům jedoucím od Šembery se někde v Kouřimi přichytli ještě nějací Pražácí. Ti si ještě šibovali auto neznámo kam (naše varování, že po Bečvárce do Výrovky a pak až do Radimi je opravdu dáááleko nebrali asi vážně), takže jeli až někde za námi.

Pro vesničany jsme byli očividně atrakcí a podobně jako je zvykem na rumunských vodách si nás "předávali" od stavení ke stavení, takže při plavbě Bošicemi nebyla o diváky nouze. Akorát je trochu zaskočil Tuřín, když hodil svou S6ku do kontejneru s hořícím svinstvem a pak se do ní začal rychle soukat, aby mu opravdu nechytla a stihl sešup-start s ještě tepelně nezdeformovaným plastem. Po pár stech metrech přišla železná lávka umístěná akorát - 10cm nad hladinou. Překulení se bokem přes ní vyšlo nejlépe Plukovníkovi, protože si zalehnul a na lávce nechal pádlo a pak to vemeno vyzvedalo rukama. V půli lesa přišli náplavy a hned za nimi inteligentní most, kam se taky vodák nevejde a to ani Plukovník. Zbejvá pár zákrut, peřejek a roští a přichází doba ledová, přesněji řečeno ledovej úsek vzduté hladiny Přebozského rybníka. Nezbejvá, než vzít loď na rameno a pěšmo po souši okolo.

A pak přišlo to, čeho jsme se obávali od té doby, co jsme to poprvé spatřili! Teď jsme se na to navíc nedívali hrdinsky v suchém, máchajíce přitom rukama, kudy že jako by to šlo, ale teď máme na sobě mokrý smradlavý hydro a opodál ležej lodě a pádla, těšíce se, že si taky trochu užijou něco jinýho než mlaskání vlnek v línejch meandrech. Tak a teď babo raď! Jo, báby tam nějaký byly a vesnický k tomu, i pár chlapíků, ale ti všichni čuměli nechápajíce co tam vlastně děláme s loďkama a oblečený do srandovních igelitů se škopkama na hlavách a už vůbec jim nešlo do hlavy, proč pobíháme kolem a čumíme na to jak tam voda padá po skále do osmimetrového čehosi, co nemá snad ani krapet co do činění s něčím co by se snad na těch plastovejch barevnejch skořápkách dalo překonat!!

Myslím, že jsme na tom byli všichni stejně. Nikdo si nedokázal připustit, že do toho jdeme. Přesto jsme začali vymejšlet systém alespoň trochu platné záchrany. Někde mezi tím cuknul Tuřín že jo! Zvolili jsme jako jediný co platný systém natažení házečky napříč přes vodu po dopadu prvního skoku pro případné zachycení plaváčka (respektive bouchánka) s držením záchranářem nad hlavou, pro případné stažení nad hladinu a zachycení výše jmenovaného. Kamery připraveny, Tuřín v lodi na balvanu pod stavidly a postupně zdvižené palce ostatních pro znamení zcela jasné...

Sešoupnutí z kamene do lagunky pod stavidly, na tomto prásku opravdu poslední, pak kolem roští přes válečky po šikmé plotně, těsně levým ramenem míjejíce skalní výčnělek ve tvaru zubu v plné rychlosti o pár centimetříků, pak skok s dopadem na skalní plotnu, která se sklání doprava a esíčkem na poslední sešup s dopadem na skalní žebra. Tuřín je dole a vypadalo to bezproblémově!! Jeho řev přehlušuje hukot padající vody a jeho výlev adrenalinu cítíme na dálku. Co křičel není naštěstí srozumitelné ani na videu...  Pár rad a na placáku leze do Spunta Vojta. Jeho jízda vypadá taky dobře, o že po prvním skoku hrne špicí po skále vpravo je nepodstatná banalita. Jen míjení skalního zubu v prvním skoku bylo o něco těsnější. Myslím, že je čas napravit ústupky při stanovování si stropu obtížnosti a jet třetí má taky něco do sebe. Je to dost brzo, aby štěstí ještě nebylo unavený a dost na to, aby správná lajna byla vytyčená. Zkouším odplivnout, jak jsem vyčet někde v článku od jakéhosi pádlujícího domácího kura - a ten je chytrej dost, a tak jdu do toho. Soustředění, poslední rozhejbání a uf. První problém vnímám až zadrhnutí na skalních žebrech v úplném dojezdu. Mám pocit, že zadarmo, je to možný?? Později podle videa zjišťuji, že musím dát za pravdu ostatním, co tvrdili, že jsem škrtal rukávem bundy o skalní zub.. Pak jede Petr a opět má vadu na estetické kráse sjezdu jen zadrhnutí úplně dole. Pak ovšem jde na věc Plukovník. Už v nájezdu se pohybuje jak vemeno a pak stáčí špičku na prvním skoku doleva. Jo je to natvrdo, ale Plukovník je gumovej a tak se odpéruje a šaruje to napůl bokem, napůl pozadu dál... a dole čumí zas jak vemeno. Pak jede Haďák a nakonec Pavel. Opět bezproblémově a tak můžem balit a pokračovat po Bečvárce dál.

Další úsek z Přeboz do Žabonos vede již otevřenějším, nezalesněným údolím. Bečvárka chvílemi trochu přidá na rychlosti v klikatém korytě a pak trochu rošťozátarasů a vesnickýho svinstva a jsme u mostu, kde čeká autodoprovod. Asi stokrát si každý vleze zpátky dolů k potoku do bahna pro loď, protože Plukovník dostal geniální nápad vzít něčí loď a sešoupnout dolů, což vyvolalo pochopitelně řetězovou reakci.

Kluci z Q&K pak ještě jedou na vršek Bečvárky, ale já už jen šoféruji a jedu se věnovat zatopenému sklípku. Pečáci mažou dom a Pražáci odjeli někam dál po proudu...  Budiž jim tma průhledná.

 

 

Zpět na úvodní stranu Q&K